glosa o moudrosti

úterý 2. červenec 2013 17:06

vždycky mám radost, když mi dceruška jedna malá velká položí nějakou otázku. jako chlap totiž rád šířím moudrost. banality, jak to je třeba s rozením dětí, jsem velkoryse přenechal matce dcery. já jsem dcerušce vykládal o genetice, o chromozomech, recesivních alelách, mendelově hrachu a podobných skutečně zajímavých a důležitých věcech.

jednou se mě zeptala, a myslíš si, že staří lidé jsou moudří? i zamyslel jsem se. prvotní impuls byl říct ne. druhý zněl ne. po dlouhém přemýšlení jsem dospěl k závěru, že ne.

tak za prvé, jak definovat moudrost. nemusí být člověk filozof, aby si nevšimnul úskalí. to, co pro někoho může být projevem moudrosti veliké, může být čteno druhým jako totální naivita a pošetilost. řekněme, že hypotetický religiózní osobník kupříkladu prohlásí, že moudrostí je přestat odmítat boha, přestat klást špatné otázky a přestat pochybovat a svěřit se do jeho lásky. nebo řekne, že moudrost je zjevena. někdo jiný v tom ovšem uvidí pitomou zaslepenost a línou rezignaci na kritické přemýšlení.

"moudrost" se prostě používá pro různé věci. občas velmi odlišné.

slibný se mi zdá nápad, že moudrost se podobá kompetenci. tedy vědomosti + dovednosti, jak se to něco dělá tak, aby to fungovalo. a moudrost pak je vrcholná podoba kompetence. (aby to fungovalo dobře, jsem měl podotknout, ne blbě a na hlavu.)

vzpomněl jsem si na jednu moji oblíbenou kazuistiku, kterou zde ovšem zkrátím na maxa:

klient přijde k terapeutovi: moje žena je chorobně žárlivá. povídám si na chodbě se sousedkou a ona mě začne tahat za rukáv, že mám jít hned domů. udělejte s tím něco.

terapeut: tak se jí omluvte.

klient: já vám teda nevím, kdo je tady cvok, jestli vy nebo já. ona je žárlivá a já se jí mám omlouvat?

ale udělá to a na příštím sezení si lebedí, jak mu to najednou začalo doma klapat. žena roztála a byla milá, hodná. a zde je místo na poučení číslo 1: někdy je správné omluvit se, tedy nadřadit dobré fungování "pravdě".

později se terapeut dozvěděl, že situace v očích manželky vypadala jinak: manžel půl hodiny zvučně hlaholil na chodbě paneláku tak, že jí sousedi začali telefonovat: vemte si toho svýho dovnitř, musíme ráno vstávat. a zde je místo pro poučení číslo 2: někdy je správné omluvit se, protože nevíte, jestli jste náhodou něco fakt neprovedli.

tedy moudrost, jako kompetence dělat věci tak, aby dobře fungovaly.

wiStiversmind.gifale zpátky k otázce dceruščině, zda přichází moudrost se stářím. no jak kdy. viděl jsem dospělé chlapy, otce, dědečky, a za vráskami se skrývali chlapečkové ze základní školy, co vykřikovali: souško učitelko, on mi sím vzal svačinu. a neprocházel se o přestávce. a počůral se! viděl jsem slovutné matky a babičky, co se hašteřily jako holky na základce: ona říkala, že jsi říkala, že jsem říkala, ale ona je lhářka prolhaná! a kdo to říká sám to je!

bigblogger.cz je mi opět inspirací. vzpomínka na dceřinu otázku se totiž vynořila, když jsem si tady přečetl diskusi schovanou za záclonou uživatelského rozhraní. 

no nic. já osobně si myslím, že moudrost je schopnost proměnit „experiences“ v „experience“.

někdo tuto schopnost má sám od sebe. někdo ji nabude drastickou životní zkušeností, která ho dokope k sebereflexi. někomu se s věkem rozšiřují obzory. někdo uvidí, jak věčné, absolutní pravdy mohou být relativní.

a někdo ne. někdo s věkem kysne, obzory se zužují, postoje hádavě vyhraňují a postupně se zase stává ztraceným žáčkem základní školy. kterým ve skutečnosti nikdy nepřestal být. 

tak jsem to tenkrát nějak podobně začal dcerušce vysvětlovat, přidával jsem veselé životní historky. prostě ne, ne a ne. s věkem moudrost automaticky nepřichází.

víš, já si ale myslím, že to není pravda, povídá na to dceruška. že staří lidé prostě moudří jsou. ne chytří jako ty. moudří. jako moje babička. babička a dědeček jsou moudří.

proti tomuto argumentu ovšem žádný dišputát. šach mat. vše výše řečené beru zpět. 

 


a pokud nemáte nic lepšího na práci, doporučuji shlédnout: františek koukolík, o moudrosti 

a přečíst tenhle článek, sice z jiného soudku, ale zajímavý: moudrost psychopatů. mile relativizující moudrost. 

igor sazma

Žádný diskusní příspěvek dosud nebyl vložen.

igor sazma

igor sazma

přináším zcela klíčové informace o zásadních událostech tohoto vesmíru a nejbližších přilehlých realit. k dalším významným přínosům mé činnosti patří propagace psaní malými písmeny.

já nic, já muzikant

REPUTACE AUTORA:
12,82

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Zajímavé články

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky