čemu lidé věří

neděle 5. leden 2014 20:54

tak toto je první, pilotní blog mého projektíku, který jsem si v posledních dnech loňského roku naložil. a naložím si s ním, jak uznám za vhodné :) 

už dlouho mě fascinuje, čemu všemu lidé dokážou věřit. řekl jsem si, že si napíšu mini průvodce po některých obzvláště intelektuálně nutričně významných zajímavostech, které různé skupiny lidí mají za fakt, za skutečnost a pravdu. přiznám se, že dramaturgií si hlavu lámat nebudu, budu skákat od jednoho (memetického systému) ke druhému, jak se mi zlíbí a jak mě napadne. společného budou mít blogy jen jedno: co všechno dovedou lidé v 21. století považovat za skutečné. 

co si od toho slibuji? mno, donutím se věci, které vím, poskládat dohromady a vedle sebe. donutím se zkontrolovat, co jsem už pozapomněl a možná i vyplnit nějaká bílá místa. taky tuším, že příležitostní čtenáři, pokud se dopustím věcných chyb, nebudou váhat a tyto mi patřičně vytknou, takže tímto se možná dozvím i něco nového k tématu. 

těmito blogy se bude proplétat jedno slovo: „víra“.

no právě, slovo. slova za nic nemůžou, mají takové významy, které jim přisoudíme my lidé. jazyk je svého druhu rastr, který si lidé kladou na realitu, aby ji dokázali lépe uchopit a tak - jak se domnívají - ji ovládnout.

vezměte si takové obyčejné slovo okno. když pomineme, že české okno má kličku a otevírá se většinou dovnitř a anglické má západku a zvedá se nahoru, tedy když pomineme rozdíly v realitě, kterou si představí čech a angličan, tak jen to jedno slovo má spousty dalších významů: stejně tak znamená přestávku (mám mezi 2.30 a 3.30 okno, můžem na rychlý kafe), znamená výpadek paměti (já ti mám okno, fakt jsem tancovala na stole?), deminutivum „okýnko“ je přepážka na poště a nezmiňuji teď technické výrazy jako třeba tektonické okno, dialogové okno.. a co teprve idiomy: okno do světa / do duše, vyhazovat peníze z okna, dveřmi ven, oknem zpátky... a teď dále, v tomto jazykozpytném okýnku :)

proč, u svatého ferdinanda de saussura, mluvím o nějakým okně? inu, že se něco nazývá stejným či podobným slovem, neznamená automaticky, že to jsou stejné věci v realitě. jen se podívejte, jak to vypadá, když vedle sebe postavím odvozená slova od

víra  (staroslověnsky věra/viera – souvislost s latinským verus - pravý)  

(u)věřit x ne-u-věř-i-tel-ný, věřitel, pověra, nevěra, věrný, věrouka, důvěra (nedůvěryhodný), ověřit - prověřit - prověrka, pověřit, svěřit...

takový věřitel nemusí být jen důvěřivý lehkověrník, ale klidně i bankovní instituce s pořádně spočítaným a minimalizovaným rizikem, co si vás pěkně napřed prověří. zdá se být také jasné, že pověra nemá ráda ověřování a svěřit se nevěrnici není věru moudré.

i použití slovesa věřím je různé: věřím, že si ty dvě pětky opravíš (no, sice si nemyslím, že se to povede, ale by to móc dobře...) / věřím, že se vám to bude líbit (doufám nebo myslím si) / věřím, že lidé a dinosauři žili mírumilovně vedle sebe před 6000 lety (nemám nejmenší důkaz, který by obstál kritickému zkoumání, všechny ostatní důkazy mluví proti, ale já jsem si usmyslel, že tomu budu s pár kamarády věřit a vy se mi nesmějte, nebo to poženu výš).

zdálo by se, že podstata slova víra je přesvědčení mluvčího, že něco je pravdivé. později se pak prokazuje, zda takováto víra byla oprávněná: synáček si pětky buď opraví nebo ne, hostům se to líbilo nebo ne (no jo, ale třeba nám to neřeknou, aby nás neurazili)

problém je ovšem, když zavíráme oči před důkazy a tvrdíme jako gramofon lidé žili s dinosaury, lidé žili s dinosaury, tvoje důkazy mě nepřesvědčují, neboť mi byl dán dar víry a to je víc než nějaký důkaz, lidé žili s dinosaury. 

a když bych teď třeba řekl „víra je důležitá“, snadno tomu může pět lidí rozumět na pět různých způsobů. někdo tomu může rozumět, jako že neopodstatněné a neprokázané přesvědčení o tom, že něco je pravdivé, je dle mého soudu pozitivní a důležité, ale někdo jiný tomu může rozumět tak, že učit se úplně všechno od nuly nezvládne nikdo, že je důležité se učit tak, že věřím v pravdivost toho, co mi říkají autority.

a taková autorita mi může poskytovat velice různorodé informace, třebas že ve skříni je bubák. nebo že 5. prosince chodí mikuláš a čert, který strká zlobivé děti do pytle a odnáší je do pekla, tak bych měl radši být hodný. ale možná jednou přijdu na to, že ve skříni bubák není a že ti mikulášové a čertové jsou lidé, co se za ně jen vydávají a že neexistuje jediný důkaz, že by opravdu čerti existovali a nosili do pekla děti. 

belief-the-earth-is-supported-small.jpgjiná autorita mi může říct, že země je kulatá a i když jsem nikdy ve vesmíru nebyl, prostě uvěřím tomu, co jiní dovedou prokázat. vše totiž nasvědčuje tomu, že lidé spočítali, mnohonásobně ověřili, potvrdili pozorováním a pečlivě zdokumentovali, že země skutečně má tvar plus mínus koule a že se řítíme nepředstavitelnou rychlostí převážně prázdným prostorem a ještě si u toho rotujeme. avšak pokud by jednou zjistili, že ve skutečnosti náš svět poklidně spočívá na krunýři želvy, tak ohlásí omyl, opublikují ho, projde to recenzním řízením, přičemž tisíce jiných vědců se budou snažit prokázat nesmyslnost této hypotézy, aby nakonec, pod tíhou důkazu, uznali tuto želvu za reálnou. a až prokážou existenci této želvy, i já změním názor.

nicméně, v současnosti se to nezdá velmi pravděpodobné. dokonce nepravděpodobnost takovéto situace hraničí s jistotou takovým způsobem, že mohu zaokrouhleně prohlásit, že je to prostě pěknej nesmysl, taková želva. 

jeden z oblíbených triků (či logických zločinů, chcete-li) páchaných se slovem víra je tento:

já věřím na jezinky. ty věříš, že jezinky nejsou. oba tedy něčemu věříme a naše víry a názory jsou si rovnocenné (neb tak jako já nemůžu prokázat existenci jezinek, ty nemůžeš prokázat, že jezinky neexistují). no, nejsou si rovnocenné. well played, mate, ale holt ne-e. prostě tvoje víra na jezinky patří na poličku támhle hned vedle šmoulů a bachovy aromaterapie a basta fidli. jak říká christopher hitchens: to, co lze bez důkazu tvrdit, lze také bez důkazu zavrhnout. a dodám k tomu ještě citát mého dalšího oblíbence, jamese randiho: no ammount of belief makes something a fact. žádné množství víry, neučiní z něčeho fakt. to, že nespočíváme na krunýři želvy není proto, že hinduistů by bylo málo. 

to mi připomnělo ještě jedno podobné prohlášení jamese randiho, který na základě své dlouholeté zkušenosti řekl i následující: no amount of evidence, no matter how good it is or how much there is of it, is ever going to convince the true believer to the contrary. žádné množství důkazů, jakkoliv dobré jsou nebo kolik jich jen je, nikdy nepřesvědčí opravdového věřícího o opaku (jeho víry). 

říká se tomu true-believer syndrom (syndrom opravdového-upřímného věřícího) a popisuje se jako druh kognitivní poruchy. (termín byl poprvé použit ericem hofferem v knize „the true believer“, později lamarem keene – the psychic mafia)

oběť za novou tramvaj (turecko)tak a teď zpět na začátek: smyslem této mini série blogů není brát někomu jeho přesvědčení, neb to je téměř nemožné. smyslem ani není vysmívat se lidem, pro jejich skálopevnou víru v iracionální neopodstatněné představy. velké množství poctivých, dobrých i inteligentních lidí, vědců, vynálezců, umělců věřilo a někteří dodnes stále věří těm nejroztodivnějším představám.

smyslem je poskládat tyto úžasné, iracionální představy do malé, výběrové sbírky a postavit je vedle sebe. že to může být zábavné, komické i vysloveně absurdní, to je pak už jen průvodní jev. 

 


svěcení kanálů (polsko)

igor sazma

i.s.dík :)11:223.2.2014 11:22:09

Počet příspěvků: 2, poslední 3.2.2014 11:22:09 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.

igor sazma

igor sazma

přináším zcela klíčové informace o zásadních událostech tohoto vesmíru a nejbližších přilehlých realit. k dalším významným přínosům mé činnosti patří propagace psaní malými písmeny.

já nic, já muzikant

REPUTACE AUTORA:
12,81

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Zajímavé články

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky