ježíšova podobenství: o ovoci a sviních

pátek 3. říjen 2014 08:12

seděli jsme v kožených křeslech. já trochu nakřivo, neb mne tlačilo vyhřezlé péro; křesla byla věkovitá. ne, že by můj dobrý přítel, otec šeřík, kněz katolické církve, neměl na nová, ale měl rád tradici. a ta křesla tady byla dávno před ním. mám ho rád. miluji naše čajové dýchánky, vždy se dozvím něco oduševnělého, povznášejícího... 

četl jsem onehda zajímavý komentář k matoušovi 7, řekl jsem po chvíli mlčení.

otec šeřík neříkal nic, držel si pod nosem šálek lipového čaje a téměř neznatelně vdechoval léčivé silice.

víte, to je, jak se tam říká, že na bodláku neroste dobré ovoce.         

udělal jsem pauzu. otec šeřík mívá pronikavé myšlenky, doufal jsem, že něco řekne. ale mlčel a inhaloval.

no, že dobrý strom dává dobré ovoce, ale špatný strom nedává dobré ovoce...

otec šeřík stále mlčel.

takže se špatný strom musí spálit, snažil jsem se upřesnit myšlenku, spálit jako bodláčí. když nedává dobré ovoce. tak si říkám, že bychom měli vyplevelit všechno, co nedává to dobré ovoce. možná kaštany bychom mohli nechat, co myslíte, otče?

rozumíš velký kulový, šálek s čajem putoval na stolek. ale fakt velký. to je přece podobenství o vlku v rouše beránčím, odezval se konečně kněz. že prostě nemůžeš věřit všemu, co uvidíš. jak praví marek5:


poskvrněný uzřel ježíše a poběhl k němu. na kolena padnul a vzkřikl: synu boží, čeho ode mne chceš? nemuč mne! a ježíš pravil, vyjdi z něj, démone. jak se jmenuješ? a muž odpověděl, mé jméno je legie, neb mnoho nás je! tak ježíš uvrhl démony do blízkého stáda dvou tisíců vepřů a ti spěchali vrhnout se z poblízkého útesu příkrého až zemřeli. a když místní lidé o muži a prasatech uslyšeli, řekli ježíšovi, aby kvapem odešel.


snažil jsem se to zpracovat. vždy mne udiví hloubka všech těchto příběhů novozákonních, jakož i jejich velmi umně skrytý význam.

myslíte otče, že vlci jsou jako démoni a ten člověk je jako beránek? a že mocný kristus z nás vyžene do prasat ďábla?

no hádej, co myslím, jeden člověk, a je v něm sraček, že to zabije 2000 prasat asi, pohrdlivě odfrknul otec šeřík a zlostně i hlasitě usrkl květu tilie.

otcův zemitý, lidsky vřelý styl mluveného projevu se v posledních měsících výrazně rustikalizoval, pomyslel jsem si. zřejmě jsem byl na špatné stopě s těmi beránky, vlky a prasátky.

prasata byla natolik moudrá, že raději volila smrt, než posedlost démony? zkoušel jsem novou interpretaci...

mají prasata svobodnou vůli? mají duši? přemýšlej chlape, odfrkl otec a přešel k oknu.

no, jistěže nemají, dovtípil jsem se. to máme jen my, lidé, tím se přece lišíme od zvířat. to byl nápad, přirovnávat nás ke zvířatům. prasatům, ovcím, vlkům a vůbec hovadům všelikým. a navíc, sebevražda by byla hřích, spasení lze dosáhnout jen skrze krista. jenže právě ten na ně seslal ty démony, takže ... hlava se mi až zatočila. 

tak co to podobenství znamená, otče, dychtivě jsem se tázal.

nic, řekl otec šeřík do zavřeného okna, až se před ním tabulka zamlžila. nic, to není podobenství. znamená to prostě, že dříve bylo holt víc démonů než dneska. a že je dřív uměli vyhnat do prasat. ovšem, že to se nelíbilo lidem, když jim pak pochcípala. dva tisíce prasat. kolik jich asi je v letech u písku...

a není v tom něco hlubšího, otče?

ale co, co by mělo být hlubšího v prasatech posedlých démony, téměř prosebně vzlykl kněz a odvrátil se od okna, řekni mi, co!

zastyděl jsem se. 

dopravdy nevím. 

igor sazma

Žádný diskusní příspěvek dosud nebyl vložen.

igor sazma

igor sazma

přináším zcela klíčové informace o zásadních událostech tohoto vesmíru a nejbližších přilehlých realit. k dalším významným přínosům mé činnosti patří propagace psaní malými písmeny.

já nic, já muzikant

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Zajímavé články

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky